Jindřich Matyášek

[Zpět]
  - 1940 1. října narozen ve Služovicích
- 1951 žije v Opavě
- 1956 vyučen v řemesle obráběče kovu, odborné učiliště Ostrava, zájmově aktivní v leteckém modelářství
- 1960 orientace zájmu k malířství a volné výtvarné tvorbě, samostudium podle Engelmüllerovy Cesty k malířskému umění
- 1962 LŠU Ostrava u akad. mal. Jaroslava Kapce a soch. Oty Ciencialy LŠU Opava u prof. Miloše Kačírka a akad. mal. Viléma Čecha
- 1965 - 1971 středoškolská studia při zaměstnání, absolventem oboru propagační výtvarnictví na SPŠS v Ostravě u Jindřicha Otipky
- 1972 členem skupiny X, pravidelná účast na členských výstavách, výstavách v rámci Bezručovy Opavy, slezský salon a pod.
- 1985 dílny SD Opava, realizace jevištních dekorací

Samostatné výstavy:
- u příležitosti koncertů ve Stěbořicích a pod.
- 1986 Transkripce tvarů - divadelní klub
- 1997 Kresby - Malby, galerie ZŠU Opava (dům umění) Malby - Galerie Lev Bílek, Frýdek Místek
- 2000 Malba - Experimentální grafika, schodiště a chodba u Minoritu
- 2003 Kresby a Řezby, gotická síň u Minoritu
- 2004 Malba - Kresba - Plastika, Památník J.A.Komenského, Fulnek Sluneční Euforie, ve foyeru Slezského Divadla v Opavě
- 2006 Malba - Kresba - Plastika, kostel sv. Apolináře v Praze

Účast na společných plenérech:
- Ratiboř 2000, Silheřovice 2001, Háj ve Slezsku 2002, Opava 2004, Malá Morávka 2007, Dub n./ Moravou 2008

Realizace:
- reliéfy křížové cesty v kostelech, Slezské Pavlovice, obec Hlinka, Opava Kylešovice, PM Pomocné - Zlaté Hory.

Transkripce tvarů
Pokud nahlédneme do útrob nějakého strojního zařízení, překvapí nás často množství soukolí, páček, hřídelí a vaček zapadajících do sebe a vzájemně si nepřekážejících. Slouží lidem svým výlučným a nezastupitelným fungováním k zajištění plynulého chodu aparátu. V souladu s ním nachází odezvu i zvuk. Podobně jako tóny valerů barev s linií forem výtvarného artefaktu či samotné malby, spolu s poetikou slov a hudební rytmikou tak tvoří životní prostředí pro člověka a stávají se součástí zformovaného stylu jedné konkrétní polohy naší individualitou diferencované současnosti
     
Kontakt:   553 616 448
Ukázky z tvorby
 
Zvětšit Zvětšit
   
olej na plátně
Zvětšit Zvětšit Zvětšit
     

Zvětšit Zvětšit Zvětšit Zvětšit
     

Zvětšit Zvětšit Zvětšit Zvětšit
     

Zvětšit Zvětšit Zvětšit Zvětšit
     

Zvětšit Zvětšit
     

Poezie


Listopad 1989


Nesčetných klíčů - tón
zvuk - skřípe v cinkání
proráží srdce - zvon

průlomem tupé otrlosti
máme /nejen/ holé ruce

Těl - obušky odpadlými
na dlažbu - zkrvácenou

Květy nám kanou z nich
v euforii hlých se události

A jednou tím zmatkem
radostně vstoupíme
do Evropy

TROJICE MILÉNIA

Jak příchozí pocestný
nastupuje do autobusu

A přisedá ke dvěma dívkám
jen jako šerý vzduch
do něhož se ponořila
prošlá staletí

Sálá z nich smutek
černého oděvu
k výpočtu rovnice
s neznámou „X“
v níž se vše právě
začalo nově hýbat

A zrak loví čin
v pohaslém svitu paměti
jásajících vzpomínek

Uvázl utajen u dna
temných batožin

Berou je na ramena

Jen růžový nátěr
na nehtu palce
svědčí jemnému doteku
v náhodném setkání paží
co pozvolna váží lehkost
i jeho budoucí tíhu

Zastávkou u nádraží
kde se rozcházejí
i spojují všechny cesty

Vyčkávají vlak proroka

Jakoby samotná
Boží Matička
s kajícnicí Maří Magdalénou
právě nastoupily pouť
ke Kalvárii
třetího milénia
na které hodlají
hledat své děti
aby jen vskutku žily

Kráčí už na ni vojvoda
lidský bratr - pána
boží druh ve službě
Jan – Pavel - Petr
projevem prvé síly

Hlídkuje na stěžni lodi
a třetí ruce svírají moc
kormidla se slávou olivy
posledního Benedikta

VYPRAHLÁ NOC

Ta noc vzala na sede
podobu dívky

A v dlouhém splývání
skoupá k úsměvu
jen sem tam pomrkává
v tu zádumčivou dálku
posmutnělých vzpomínek
překrývaných víčky

Ta noc vzala na sebe
podobu dívky

To ladné splývání
spanilé křivky lůna
v obětí niterného hlasu
a ono se oplodněno chvěje
o svá osení dne
u vrcholků stébel – již
probleskujících světlem zrn
pod tíhou vděčných klasů

Což byl jsem to já
kdo této noci úsměvy očesal ?

Nepozorovaně mizím
anonymitou času
aby krása rozbřesku zrání
v kolébce nakojila
nová pokolení
Kdo v takové chvíli
myslí na umírání
slušící člověku jen
jako hřích

Tou chvíli zaskočen
i lotr zjihl ke spáse

Já však jsem jen
zraněn poezií
aniž bych vytušil
zda zraji k podobě lotra
toho po Kristově pravici
či toho po jeho levici

K VYPRAHLOSTI DNE

Ke slunci vrhá i propast
svou sazi jen proto
aby v ní zářila
jako maják vzpurnosti

Tak obzorem plyne dosud
a nedbá hrází
náš bujarý národ

A stále v něm stoupá
ta hladina rozvířených frází
bludičky šera éteru

Tma hlcena světlem
počala sama žhnout
svůj nezvratný osud

Oble a kulantně vábí nás
liniemi neznáma

Ve vlnách odhodlání
se dále věrně rve
lodice králů víry
Zmítána vrtochy pověr
nás nepřestává zvát

Zdali i tam nalezneme
ta zrníčka setby slov
co nad obětním stolem
zasáhla spáče
snící baladu příštího jara

Slovo se myšlenky – zas
po příčině táže
a vrací se echem

Ve smírnou tkáň

Slunce tká krev
tu vzácnou sůl slov
skanutých tíživým dechem
až do bláta vhnětených
na duhový achát

A po všem co slyšíme
už nesvedem ani plakat

 

[nahoru]